ALMA EN CAUTIVERIO / KÄCHÄLBÄ CH’UJLEL
Mi Ik’otyel tyi iwuty
Yejtyal säkli’bambä
Iwuty kchuchu’
Mi apejkañ, mi awotyañ.
Bäk’eñtyik mi icha’ sujtyel majlel
Mi isajtyel majlel tyi ñäch’tyälel
Mi iñajäyel icha’añ, cha’añ chämeñ.
Mi jk’otyel tyi aty’ejl
Ma’añix mi achäñ käñoñ
Cha’añ joñoñ abutsoñ.
lajchämp’ejix jab tsa’ chumle wokol tyi abäkel tsa’ ch’oka ch’ijiyemlel tyi ich’ujlel
tsa’ mäjki aty’añ, tsa’ tyiki awak’
Lajal bajche’ woli yäk’ tyi tyikiñ
ñäjch’el bajche’
ik’ay ñäch’tyälel.
Wäle yajpemix awuty
Tyi ili ñumel k’iñ.
Dibujas en tu memoria
el pálido rostro
de mi abuela
Le hablas, le gritas.
Temerosa se aleja,
se pierde en el silencio,
se olvida que está muerta.
Me acerco a ti
no me reconoces
has borrado en tu mente que soy tu retoño. En doce otoños se congelaron tus huesos anidó sobre tu cuerpo el dolor
se congeló tu lengua y tu voz
tu cuerpo intacto,
inmóvil en el recuerdo
y tu mirada
ausente
en la historia de hoy.
__________
Nicolás López Arcos, poeta ch’ol originario del ejido Adolfo Ruíz Cortinez, Salto de Agua, Chiapas.